O čem to je

Tohle není blog. A není to ani deník, i když se to tak občas tváří.

Je to soubor dopisů, psaných v době, kdy člověk stojí na místě, svítí zelená a stejně se mu nechce jít dál. Dopisy adresované jedné konkrétní osobě. A trochu i sobě. A občas někomu, kdo se v tom pozná.

Dohromady z nich vzniká kniha o ztrátě, hledání sebe, vztekání se, čekání a o tom nepohodlném období, kdy už nejsi tím, kým jsi byl, ale pořád netušíš, kým máš být. A někde mezi tím se hledá ten druhý. Ten „significant other“. Nebo aspoň někdo, kdo odepisuje.

Je to taky o vracení se. K momentům, které byly vtipné, trapné nebo smutné. K věcem, kterým se dnes dá smát, i k těm, které pořád trochu koušou. Ne proto, aby se přepisovala minulost, ale aby bylo jasné, proč se k ní člověk vrací.

Proč dopisy

Protože dopis vydrží víc než status.
Dá se v něm být upřímný, nejistý i trochu protivný. A hlavně pomalý. Každý z nich je pokus si v tom udělat pořádek. V citech, ve vzpomínkách, v Tinderu, v kuželkách, v hlavě.

Někdy to vyjde. Častěji ne. Ale i to je výsledek.

Pro koho to je

Pro ty, kdo:

• něco ztratili
• něco hledají
• a občas se vracejí tam, kde už dávno nemají co dělat

A pro všechny, kteří si chtějí přečíst cizí dopisy a říct si, že v tom nejsou sami. Nebo aspoň ne úplně.

Jak to číst

Jak chceš.
Ty dopisy nikam neutíkají.
Na rozdíl od lidí.