Nultý dopis

Iwusche moje,

pořád jsem na tebe hodně naštvanej. A vlastně mi to trochu vyhovuje, protože být naštvanej jen sám na sebe je horší sport. Nejdřív jsem byl překvapenej, pak zklamanej a teď už jsem se v tom vzteku docela zabydlel. Pořád tě mám rád. A nějak mi stojíš v cestě za štěstím. Za tohle nejsem úplně rád. Chci se pohnout z místa, stojím na křižovatce a ignoruju, když na semaforu naskočí zelená.

Koukám na tu zelenou a mám strach, že mě stejně přejede nějaký auto. Občas sním o tom, jaký to bude, až nic nebude. Ale zpátky k tomu autu. Kdyby to byl aspoň nějaký sexy sporťák. Ale já budu mít to štěstí, že mně sejme nějaká bábinka ve Fabii, co má smrt v očích hned, co otočí klíčkem v zapalování. Splní zadání, že co tě nezabije, to tě posíli. Přežijeme to setkání oba, jen budeme mít další šrámy na duši. Ona si to ponese v sobě. Já i na sobě. Ale prý mám hodně pevné kosti.

Vrátit se zpátky do života je těžký. Dostal jsem radu, že mám začít hrát kuželky. To je asi nejlepší praktická rada, co jsem dostal, zbytek jsou psychologické žvásty a moudra životních koučů. Jen jsem na míčový hry úplně levej. Mimochodem, jsou kuželky míčová hra? Něco jako míč tam je, jen se to jmenuje koule.

Já vlastně ani netuším, co chci. A když to nevím já, asi mi to neimplantuje do hlavy ani nikdo jiný. I když takovej mozek Einsteina by se mi líbil. Vymyslet rovnici, co se vejde na každý tričko, i ve velikosti XS. Byl bych moc chytrej, všichni by mne znali a bylo by to fajn.

Připadám si, jako když jsem přijel do Prahy a postával jsem u Valdeku a bál se jít dovnitř. Že je to tam určitě Sodoma a Gomora. Dnes vím, že to tam bylo ještě horší a o to víc lituju toho, že jsem tam nevlez. No, zase to byla doba, kdy se na AIDS ještě chcípalo. A to já teda nechtěl.

Vím, že bych neměl skončit sám. Na Tinderu je spousta pěkných obličejů. Odpovědi žádné. Člověk si sní a pak zjistí, že si povídal hlavně sám se sebou. Občas přijde like. Většinou z místa, kam se nelétá ani v nouzi.

Možná začnu hrát ty kuželky.

Tvoje P.