První dopis

Iwusche moje,

sedím v křesle, chvíli se dívám na oblohu z okna a pak zase čučím na bednu. Přepínám programy a hledám tam svatý grál, který by mne zaujal. Stejně u všeho vydržím do minuty a zmáčknu Next. Znova a znova. Jen ty reklamy jsou stejně pitomé jako vždycky. Pamatuješ si, jak jsme se potkali poprvé? Nechci teď řešit, kdy bylo to poprvé, v tom se neshodneme. A jak jsi mi napsal, že sedíš sám u stolu, takže tě nemůžu minout. Jak já si myslel, že to bude snadný. A když jsem do Koga vkročil, seděli jste tam tak tři. Jak jsem se zoufale koukal sem a tam, dokud jsi nenápadně nemávnul. Lehce hozený záchranný kruh, o kterém se už nikdy nemluvilo.

Vánoce v Třinci byly letos jiné. V baráku bylo teplo. Nekomentoval jsem to, ale ocenil jsem to. I Matěj, věrný to mops, nemusel spát pod peřinou. Je to takový zvláštní paradox. První dopis a poprvé bylo v Třinci teplo. Stejně jako vloni jsme rezignovali na slušné oblečení u večeře. Najedli jsme se v tichu u svíček v té sexy teplákové soupravě, co jsi mi dal před lety. A já si ji šetřil na lepší příležitost. Tak přišla.

Dali jsme si dárky jako obvykle. Dostal jsem zase pytel vlašských ořechů ze zahrady. Zcela jistě to bylo celé kilo a je poctivě zapsané v deníku, abych mohl jednou dostat finální zúčtování. Jako už mnohokrát předtím, vzal jsem si a neměl jsem to srdce říct, že na ně mám alergii. A ta je každý rok horší a horší. Ale do chleba jsou dobrý. Překonám svou apatii a začnu zase péct. Dědek dostal nějaké to fajnovější pití, co skončí ve skříni jako každý rok a karta do Kauflandu, která mu udělala opravdovou a nehranou radost. Jako každý rok, nejsem kreativní tvor, to byla tvoje role.

Vánoční filmy byly letos velké zklamání, o nic jsi nepřišel. Pořád to má stejný děj - chudá cukrářka z Chicaga a krásný princ někde z Evropy, co nemůže najít holku. Potkají se, nešukají, někdo do toho hodí vidle, velká láska a voilà jsou tady Vánoce, kde Evropani jezdí na koních a v kočárech. Američani mají o Evropě až příliš romantickou představu. Vánoční pohádka nebyla zlá. Něco mezi jedním odvysíláním a desetiletou pauzou. Chtěl jsem emoce a dostal jsem McDonaldův cheeseburger.

Měli jsme vánoční průšvih. Nesvítil stromek. Chvíli ano, pak přestal, jako by si to rozmyslel, však taky pamatuje lepší časy. Přerušili jsme všechno a začali si hrát na amatérské elektrikáře. Ve sklepě jste měli čtyři historické sady svíček a fungovala jen jedna. Škoda, že ne ta socialistická klasika, bílé koule s barevnými žárovkami, co si pamatují lepší časy. Tak jsme stromek dozdobili aspoň tím, co svítilo. Zatímco ostatní si rozbalovali dárky, my jsme se hrabali v drátech a tvářili se, že to má řešení. Nemělo.

Vrátit se do Prahy bylo vysvobození. Konečně jsem si mohl sednout do křesla a nedělat vůbec nic. Bez výčitek, že bychom měli něco dělat, protože práce se nemohou přerušit ani svátky. Vydrželo mi to tři dny.

Grindr nenabízel vůbec nic. Jsem pro ty kluky z grindrového pexesa už těleso za horizontem událostí. A být v hledání aktivní, to není hra pro mne. Mluvíš do zdi, co zásadně neodpovídá. A když už někdo napíše, většinou zjistíš, že se ti tentokrát nechce odpovědět tobě.

Ale překvapení se nakonec konalo. Ozvala se má zlobivá minulost. A nebylo to vůbec špatné, i když se ani trochu nezlobilo.

Tvoje P.