Ticho po matchi: o snadnosti ghostingu v době, kdy se mizí jedním klikem
Ghosting je nový druh ticha. Nepotřebuješ odvahu, argumenty ani zájem – stačí neodepsat. Všichni víme, jak trapné to je. A stejně to děláme. 👻
Pamatuju si dobu, kdy se zmizet z něčího života rovnalo něčemu logisticky složitému. Musel jsi přestat chodit do stejné hospody, vyhýbat se jeho kamarádům a doufat, že tě nezahlédne v tramvaji.
Dneska stačí... no, vlastně nic. Neodepsat. Hotovo.
Ghosting je jako digitální verze ninja útoku – rychlý, tichý, beze stopy. 🥷
Jen místo meče používáš pasivní agresi.
Jak se z „ozvu se“ stane „už nikdy“
Scénář je vždycky podobný. Píšete si, jiskří to, smějete se, vyměňujete si Spotify playlisty. 🎧
A pak… nic. Ticho.
Jako když někdo vypne film těsně před koncem.
Člověk projde klasickými fázemi:
- „Určitě mu spadl telefon do záchodu.“
- „Třeba má moc práce.“
- „Možná jsem řekl něco blbého?“
- „Ne, já jsem určitě řekl něco blbého.“
- „Dobře, tak já už nikdy s nikým nebudu mluvit.“
A mezitím pořád kontroluješ aplikaci, jestli se náhodou nepřihlásil. Přihlásil. Jen ti prostě neodpověděl. 📱
Ghosting jako wellness
Upřímně – není divu, že ghosting tak frčí.
Je to pohodlné, nenáročné a ekologické. 🌱
Žádné emise, žádné vysvětlování, žádné pocity viny (aspoň dočasně).
Nechceš se bavit? Prostě se neozveš.
Nemusíš mít špatný pocit – svět ti to odpustí. Dokonce ti to algoritmus doporučí:
„Chceš tento chat smazat?“
Ano. Ano, chci. A možná i celou svou emocionální zodpovědnost, děkuji.
Všichni jsme trochu duchové
Upřímně, já jsem to taky udělal.
Ne jednou.
A pokaždé jsem si říkal: „No dobře, tohle není ghosting, to je jen… tiché ukončení komunikace.“ 😇
A pak jsem si vzpomněl, že přesně takhle ghostují všichni ostatní.
Někdy prostě nechceš řešit, že jsi ztratil zájem.
Nebo že tě nebaví psát si o tom, jaký má kdo vztah k olivám. 🫒
A někdy se jen bojíš, že by ses musel chovat jako dospělý člověk.
Tak radši zmizíš. Překvapivě snadno. Bez kouře, bez loučení, bez trapného „promiň, necítím to“.
Ten druhý? Ten má teď spoustu času na analýzu
Ghosting z druhé strany je zvláštní disciplína.
Sedíš, koukáš na obrazovku a hledáš v poslední zprávě skrytý význam.
„Bylo to ‘haha’ moc dlouhé?“
„Měla jsem dát jen jedno emoji?“
„Možná to byl ten gif s kočkou…“ 🐱
A když si po týdnu přiznáš, že už se prostě neozve, začneš si vymýšlet důvody, které znějí ušlechtile:
„Možná je v nemocnici.“
„Možná má amnézii.“
„Možná se rozhodl žít bez telefonu.“
Jasně. A já jsem Beyoncé. 💅
Možná to prostě patří k věci
Možná je ghosting jen přirozená daň za rychlost, s jakou se dneska potkáváme.
Když se dá vztah začít jedním klikem, dá se i ukončit jedním tichem.
Všichni víme, že by to šlo říct hezky, ale upřímně — komu se chce být dospělý po celém dni dospívání?
Tak se prostě občas vypaříme.
A doufáme, že karma má špatné Wi-Fi. 📶
Nakonec stejně všichni jen hledáme někoho, kdo nás neghostne po první větě.
A zároveň víme, že kdyby napsal moc brzo, stejně bychom ho ghostli my. 🤷♂️